Vydrží 'digitální' věčně?

aneb Jak to je s životností digitálních dat

27.1.2005

Minolta X20 Výrobci a prodejci digitálních foťáků a kamer krom jiného propagují digitální fotky tím, že 'vydrží věčně', čili nikdy se časem nezhorší jejich kvalita jako u klasických, a tudíž představují výborný nástroj, jak je uchovat pro další generace. To zní dobře, že?

Kdo chtěl víc, nemá nic

Zatímco u klasických, 'analogových', fotek a VHS kazet se časem zhoršuje jejich kvalita, čili fotky vyblednou a u kazet přehráváním taky kvalita degraduje, u digitálních fotek nic takového nehrozí... aspoň takový je běžný názor. Skutečnost ale může být horší: Fotky si vypalujeme na CD, které... vydrží věčně? Nevydrží! A co se stane, když něco z CD nejde přečíst? Prostě se to neotevře. Na vybledlé fotce ještě pořád něco zůstalo, zatímco z nečitelného CD už nevytáhneme nic a zbydou nám jenom oči pro pláč...

Životnost CD je totiž omezená. U spousty CD se odhaduje životnost okolo 10 let, u těch lepších až 100 let. Kromě toho máme i CD ('noname', 'blank', Multidisc ap.), která nevydrží ani 3 roky. Výrobci foťáků nám sice nelžou, že fotky nezestárnou, ale médium, na které je můžeme bez obav uložit na tisíc let nám už neposkytnou.

Zatímco na klasických fotkách přímo můžeme pozorovat změny kvality, CD je pořád stejné (skoro pořád, existují výjimky). Do poslední chvíle to jde přečíst ('bez problémů'), a pak najednou nepřečteme nic... Důvod je takový, že kromě normálních dat jsou na CD vypálena tzv. sub-data, opravné informace (kontrolní součty), a když je někde něco nečitelného, tak si mechanika podle dat, která jsou PŘED a PO chybě spolu se sub-daty nečitelné místo 'dopočítá'. A tak si dopočítává a dopočítává, ovšem jenom do té doby, než je chyb moc, když už nejdou přečíst ani opravná data a dopočítat to nejde. Uživatel to pozná až teď, když mu systém nahlásí chybu dat. A to už je pozdě.

Narozdíl od lisovaných CD, která opravdu mají téměř neomezenou životnost, ta vypálená časem 'blednou'. Laser mechaniky svítí na organické barvivo, které změní svou strukturu, že pak jinak odráží paprsky. Problém je právě s tím barvivem - časem se struktura barviva mění i bez pomoci laseru a samovolně se snižují rozdíly v odrazivosti mezi nulou a jedničkou. A tak jednoho krásného odpoledne, kdy už CD mechanika nepozná, jestli tam je nula nebo jednička, ti počítač oznámí, že 'vaše fotky jsou permanentně v prdeli'...

Děrné štítky rules

CD už existují přes 20 let; vypalovat na mě můžeme za rozumné peníze tak 5 let. Za tu dobu už výrobci CD zjistili, které barvivo je lepší než které a tak už většina CD vydrží aspoň 10 let (první vypálená CD někdy nebyla čitelná ani hned po vypálení)... Vtip je u DVD, kdy možnost ně vypalovat je až tak poslední dva roky. DVD ale používá jiná barviva než CD, a tak jsme u nich zase na začátku, jejich životnost zatím radši ani nikdo negarantuje a i mě se už podařilo koupit kusy, které ani hned po vypálení nešly přečíst. Takže nejspolehlivější budou asi děrné štítky, ne?

Pro vypalování podobných dat doporučuju používat CD Verbatim Data Life Plus s barvivem 'Super Azo', resp. výrobce Mitsubishi Chemical Comp. Spoustu hodnotných informací o CD a DVD médiích najdeš na serveru www.cdr.cz. Dobrou noc.

Chceš článek okomentovat?